26
Баллы
жюри
156
Баллы
читателей

Мышь Гликерия и хорошие сны

Мышь Гликерия решила завести себе часы.

Вещь бесполезная, но красивая.

А Гликерия неравнодушна к красоте. В верхнем ящике комода у Гликерии много таких бесполезных и красивых вещей. И у каждой вещи свой пакетик, коробочка или шкатулочка.

Все друзья и знакомые знают: чем выбрасывать ненужную вещь, лучше ее Гликерии отнести. Гликерия обрадуется и в верхний ящик комода ее положит. Там у нее строгий порядок. Осколки от елочных шаров синего цвета – в белой коробочке, обклеенной синими фантиками. А осколки красного цвета – разумеется, в серебряном пакетике из-под чипсов. Персиковые косточки в коробке от печенья. Пуговицы на леску собраны.

Ну и так далее.

Каждую среду Гликерия открывает комод и любуется. А иногда и во вторник.

Все-все в комоде есть: бархатные лоскутки, шелковые шнурочки, бисер простой и бисер перламутровый, сломанные маникюрные ножницы, черепки фарфоровых чашек с цветочками, осколки зеркальца, обертки от горького шоколада, речные ракушки, заграничные монетки, кленовые вертолетики, три настоящих хрустальных пробки от духов, застежка от замшевой сумочки, медная пружинка, ложечка для мармелада, пять обойных гвоздиков с звездочками на шляпках, сушеный инжир, крошки слюды, арбузные семечки с тигровым рисунком, а осколки от елочных шаров, персиковые косточки и пуговицы вы уже видели..

Только вот часов нет.

– Мне нужны часы, – сказала Гликерия продавцу в магазине.

– Очень полезная вещь! – восхитился продавец. – Вот вам самые лучшие часы.

Гликерия задумалась. Если часы полезные – то ими надо как-то пользоваться.

А Гликерия не умеет ими пользоваться.

– Очень просто, – сказал продавец. – Повесите их на стену, на крепкий гвоздик и будете на них смотреть. Иногда.

«Странный продавец, – подумала Гликерия. – Вот, например, обертки от шоколада. Я достаю их из папочки и смотрю на них. Больше они ни на что не годны. Они очень яркие и восхитительно бесполезные.

Если на часы можно тоже только смотреть – значит, они пользы не приносят. Беру», – решила Гликерия.

Только уточнила, на какой гвоздик часы вешать – на простой или на обойный, – и побежала с часами домой.

Часы висят на стене. Гликерия на них любуется. Очень красиво они стучат своим длинным хвостом. И стрелки блестят.

А тут один знакомый позвонил и говорит:

– Я слышал, что ты часы приобрела?

– Да, самые лучшие – скромно сказала Гликерия.

– Значит, хоть сегодня ты придешь к нам в гости вовремя?

– Приду, – покладисто кивнула Гликерия. – Уже собираюсь.

– Через полчаса? – подозрительно усомнился знакомый.

– Через полчаса, – охотно согласилась Гликерия.

– А может, через 15 минут?

– Через пятнадцать минут, – не стала спорить Гликерия. И села на часы любоваться.

«Красиво звучит – “питнацатьминут”, – думала Гликерия. – Не забыть бы уточнить у знакомого, что это значит».

Вдруг что-то как засопело! А потом как бумкнуло! И еще раз! несколько раз!

– Ай, замолчите немедленно, я боюсь! – закричала Гликерия.

Но часы ее не послушались. И замолчали только когда сами захотели.

«Скоро ночь, – подумала, вылезая из-под стола, Гликерия. – Пожалуй, не стоит оставлять их в доме».

И вынесла часы во двор.

Всю ночь часы хрипели и бумкали. А Гликерия за ними в окно подглядывала, спрятавшись за занавеску.

Утром вернула их назад.

– Дикие эти часы, недрессированные. Нет ли у вас каких-нибудь маленьких, неопасных?

– Вот вам самые маленькие. Только они сломанные – все время опаздывают, – сказал продавец и дал Гликерии лакированную деревянную коробочку. В коробочке кто-то тихонько цокал языком.

– Я себе часы завела. Маленькие, совсем ручные, – хвасталась Гликерия друзьям и знакомым.

Часы и впрямь ручные. По ночам не шумят, не хрипят, Гликерию не будят.

На ночь Гликерия укладывает часы спать в верхний ящик комода. Как раз между ложечкой для мармелада и речными ракушками. И видят они все тихие хорошие сны.

А то, что часы опаздывают – так это они просто именно сегодня никуда не торопятся.

Как Гликерия.


La topolina Dolcinia* e i bei sogni
(dal libro “La topolina Dolcinia. Sogni colorati e a strisce”)
La topolina Dolcinia ha deciso di prendersi un orologio.
Una cosa inutile ma bella. E a Dolcinia piace la bellezza.
Nel primo cassetto del comò si trovano tante cose inutili ma belle. E ognuna di loro ha un proprio sacchettino, una scatolina o un portagioelli.
Tutti i suoi amici e conoscenti sanno:
Invece di buttare una cosa che non serve più è meglio portarla a Dolcinia.
Dolcinia sarà felice e la metterà nel cassetto del comò.
Lì c’è un ordine ben preciso.
Pezzettini di palle Natalizi di colore blu sono dentro una scatolina bianca decorata con carta blu. Quelli rossi sono logicamente nel sacchetto argentato delle patatine.
Nella scatola dei biscotti i noccioli delle pesche. I bottoni sulla lisca da pesca.
Eccetera.
Ogni mercoledì Dolcinia apre il comò e osserva la sua collezione. Avvolte anche il martedì.
Nel comò c’è tutto: brandelli di velluto, laccetti di seta, perline semplici e perline di madreperla, un tagliaunghie rotto, frantumi di tazze di porcellana con disegni di fiori, frammentii di uno specchio, involucri di cioccolato, conchiglie di fiume, monetine straniere, aeroplanini d’acero, tre veri tappi di cristallo di profumi, la cerniera da una borsa di pelle scamosciata, una molla di rame, un cucchiaino per la marmellata, cinque chiodi di tappezzeria con delle stelline sui cappellini, fichi secchi, briciole di mica, semi di anguria con colore tigrato e le schegge delle palline di Natale,i noccioli delle pesche e i bottoni li avete già visti…
Solo che non ci sono orologi.

-Ho bisogno di un orologio – disse Dolcinia al venditore.
-Una cosa molto utile – rispose il venditore ammirato. –Ecco qui i migliori orologi.-

Dolcinia ci pensa su. Se l’orologio è una cosa utile vuol dire che si deve essere usato per qualcosa.
Ma Dolcinia non sa usarlo.
-Molto semplice- disse il venditore.- Li appende ad un muro su un chiodo e li guarda. Avvolte.
-Che strano venditore- pensò Dolcinia. –Per esempio gli involucri del cioccolato. Li tolgo da una busta e li guardo. Non sono buoni per nient’ altro. Sono molto brillanti e perfettamente inutili.
Se l’unica cosa per la quale servono gli orologi è guardarli allora sono inutili anche loro. Lo prendo.- decise Dolcinia.
Ha soltanto chiarito su quale chiodo appendere l’orologio - semplice o per carta da parati-
e corse a casa.
L’orologio è appeso al muro. Dolcinia lo ammira. La lunga coda sbatte in un modo strabiliante. E le freccette brillano.
E poi chiamò un amico e chiese:
-Ho sentito che hai preso un orologio?
-Si, il migliore- rispose Dolcinia modestamente.
-Quindi almeno oggi verrai a trovarci in orario?
-Lo farò - annuì Dolcinia. – Mi sto già preparando.
-Tra mezz’ora?- chiese l’amico con sospetto.
-Tra mezz’ora.- annui con sicurezza.
-Forse tra quindici minuti?
-Fra quindici minuti.- non discusse Dolcinia. E si sedette a guardare l’orologio.
-Come suona bene “cuindicciminuti” – pensò Dolcinia – Devo ricordarmi di chiedere all’amico cosa significa.
Ad un certo punto qualcosa che soffia! E poi un tonfo! E di nuovo! Più volte!
-Ahia, tacete subito, ho paura!- urlò Dolcinia.
Ma il suo orologio non la ascoltò. E tacque solo quando lo volle lui.
-Tra poco arriva la notte- pensò Dolcinia uscendo da sotto il tavolo. –Credo che non sia il caso di lasciarlo in casa.-
E portò l’orologio inl cortile.
Per tutta la notte l’orologio ansimò e risuonò. Dolcinia lo osservava dalla finestra nascondendosi dietro una tenda.
Al mattino lo riportò indietro.

-Questo orologio è selvaggio, non addestrato. Non né avete piccoli e innocui?-
-Ecco qui il più piccolo. Soltanto che è rotto – è in ritardo.- disse il venditore e porse a Dolcinia una scatolina di legno laccato. Nella scatolina c’era qualcuno che faceva click con la lingua.
-Mi sono procurata un orologio. Piccolo, assolutamente docile- Dolcinia si vantava davanti agli amici e conoscenti.
L’orologio è veramente docile. Di notte non fa nessun rumore, nessun risuono, non sveglia Dolcinia.
Per la notte Dolcinia mette l’orologio a dormire nel primo cassetto del comò. Perfettamente tra il cucchiaino per la marmellata e le conchiglie di fiume. E tutti vedono dei bei sogni silenziosi.
E l’orologio è in ritardo soltanto perché oggi non ha fretta.
Proprio come Dolcinia.

*Dolcinia – nome inventato dal traduttore per far capire il senso del nome
Комментарии
Комментарий члена жюри: Анна Тигай
03/09/2019
Хорошая попытка, сложный текст. Но есть ошибки и неточности.
Комментарий члена жюри: Людмила Криппа
30/08/2019
Молодец, Яна, что задумалась над именем героини. И взялась за такой большой текст! Удачная находка - “cuindicciminuti”.
Светлана Овсиенко
07/07/2019
Отлично!
Вход и регистрация в Папмамбук
Зарегистрироваться на Папмамбук

Введите имя и адрес вашей электронной почты, на который мы вышлем ваш личный пароль